Z historie školy
Praha se počátkem století rozrůstala do šířky, proměňovala se ve
významné průmyslové a obchodní centrum. Z toho vznikla naléhavá potřeba
přípravy mladých odborníků.
Obchodní grémium v roce 1907 požádalo městskou radu v Karlíně o založení
nové obchodní školy. Rakouské c. k. ministerstvo záležitostí duchovních
a vyučování ve Vídni (k. k. Ministerium für Cultus und Unterricht)
vydalo provizorní povolení a v roce 1909/1910 směla být otevřena druhá
vyšší obchodní škola v Praze. Velkou zásluhu na tom měl kroužek suplentů
Českoslovanské akademie obchodní z Resslovy ulice. Po ročním
prozatímním umístění v mateřské škole v Žižkově ulici se čtyři třídy 1. a
2. ročníku přestěhovaly do Srncových nadačních domů v Pobřežní ulici. O
provoz školy se staralo kuratorium složené ze zástupců školy, činitelů
Karlína a podnikatelů přispívajících na vydržování ústavu. Potřeby školy
byly zajišťovány subvencemi, dary i poměrně vysokým školným. Finanční
prostředky byly využívány na provoz školy, k podpoře prázdninových
zahraničních cest studentů, ale i profesorů. Původně školu navštěvovali
pouze chlapci, první studentky byly přijaty po roce 1921. Jejich počet
stoupal pozvolna, stejně jako počet profesorek v pedagogickém sboru.
Maturitní zkoušky se začaly skládat až po roce 1919 po vzniku Vysoké
školy obchodní. Přijímací zkoušky byly písemné a ústní z jazyka
mateřského a počtů. Rozšiřovalo se odborné zaměření školy. Byl zaveden
kurz poštovní, železniční, celní, zvlášť byl vyučován i zahraniční
obchod. Od roku 1918 byla škola přemístěna na Sokolovskou ulici, kde
dnes působí Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy. V
kuratoriu byli zástupci obchodní a živnostenské komory, ministerstva
školství a obce. Škola byla přestavěna a moderně vybavena. Měla k
dispozici 20 učeben kmenových, 6 laboratoří z toho 3 pro výuku cizích
jazyků, 2 tělocvičny a školní jídelnu. Celkový počet absolventů mezi
dvěma světovými válkami přesáhl číslo 3000. Jméno vyšší obchodní školy v
Karlíně mělo v Praze vynikající zvuk. Zasloužil se o to především první
ředitel školy pan František Kovář, který stál v čele školy plných 18
let.
V roce 1944 byla škola uzavřena a většina studentů a profesorů byla
totálně nasazena. Poválečný rozvoj byl ve znamení obnovy. Nejprve bylo
umožněno dokončit studium těm, kteří tak nemohli učinit v důsledku
válečných událostí. Během školního roku 1945/1946 dokončily studium 3. a
4. ročníky. Po stavebních úpravách v letech 1946 a 1947 byla škola
nejlépe vybavenou obchodní školou v Praze. Kapacita byla tehdy 600 míst.
V padesátých letech, po přechodu na jednotnou školskou soustavu, bylo
tehdejším ministrem školství Zdeňkem Nejedlým rozhodnuto, že do budovy
bude umístěna nově vznikající Vysoká škola železniční. Opět nastal čas
stěhování. Ve školním roce 1953/54 byli studenti karlínské školy
přesunuti do budovy na Vinohradech, kde se dělili o třídy se studenty
vinohradské školy. Školní rok 1954/55 znamenal přestěhování do budovy
staroměstské reálky v Dušní ulici. Vyučovalo se střídavě, protože škola
dostala pouze dvě patra. Až v roce 1955 rozhodnutím vyšších stranických
orgánů byla vinohradská škola zrušena, její studenti byli rozděleni mezi
zbývajících 6 obchodních škol v Praze a budova byla přidělena obchodní
škole z Karlína. Počátkem roku 1955 byla do budovy umístěna i
jedenáctiletá střední škola pro pracující, která vyučovala v odpoledním
režimu. Od roku 1964 působila ve školní budově Střední ekonomická škola
pro studium při zaměstnání, která se po rozšíření o Vyšší odbornou školu
ekonomickou v říjnu 1998 přestěhovala do Podskalské ulice.
Od 1. ledna 1991 se vrátil název školy k obchodní akademii a škola se
stala právním subjektem s charakterem rozpočtové, později příspěvkové,
organizace.
Moderní školní budova na rohu Vinohradské a Blanické ulice, ve které
nyní škola sídlí, byla postavena Grémiem pražského obchodnictva v roce
1925 za jeden rok. Měla 20 kmenových a 10 odborných učeben. Autorem
projektu a současně stavitelem byl architekt František Kavalír. Třídy
byly vesměs orientovány do dvora, čímž se jim dostalo dobrého osvětlení a
klidu. Škola měla původně 4 patra, ale v roce 1930 bylo během prázdnin
přistavěno 5. patro.